Zdálo se nám, že Martin Pyco Rausch (34) se jaksi ztratil. Celé měsíce o něm nebylo slyšet.

Proč zmizel z obrazovek? 

Setkali jsme se v knihkupectví před jeho autogramiádu. Napsal už druhou knihu svých oblíbených receptů. První měla mimořádný úspěch a to ho potěšilo. Dal si kávu, prý dnešní první, následovalo jich ještě několik … V příjemném rozhovoru jsem se dozvěděla, proč je vaření jeho srdcovka a jak to chce mít s prací v budoucnosti.

V poslední době vás bylo vidět pomálu. Jako byste se ztratil i z obrazovky

V květnu jsem dokončil moderování X Factor, který běžel od ledna. Poprvé po pěti letech se mi stalo, že jsem šel z projektu do projektu. V prosinci bylo finále Československo má talent a zakrátko jsem začal dělat zmíněný X Factor. To jsem předtím nedělal, vždy jsem míval pauzy. A vlastně – měl jsem zásadu: jeden projekt za rok. V tomto kontextu jsem rád, že máte pocit, že jsem zmizel.

Člověk by neřekl, že za pár měsíců vznikne takový dojem.

Je to mnohem lepší, jakoby se říkalo, že mě je hodně, že je to neúnosné a měl bych si konečně dát pauzu. Toto je ten lepší případ. Nezmizel jsem, ale pokud máte tento pocit, zřejmě se mohu klidně vrátit :).

Takže v květnu jste „slezl“ z obrazovky a začal jste pracovat na své druhé knize receptů.

Ne, té jsem se věnoval průběžně již předtím. Taková kniha vám sebere alespoň rok života. Snažil jsem se na ní dělat ve chvílích, kdy se právě netočilo. Využíval jsem chvilky, když jsem byl doma a mohl jsem se na vaření soustředit.

To vás nelákaly televize do nějakých projektů?

Budu diplomat. Myslím si, že i když jsem některé nabídky odmítl, neměl bych o nich mluvit. Je třeba zachovat dekorum a ne žvanit do světa. Nabídky byly z různých televizí, ale rozhodl jsem se, že letos už nebudu moderovat nic velké. Po Talentu jsem byl dost unavený. Nerad dělám hodně a nepořádně.

Byla mezi odmítnutými nabídkami taková, při níž jste své předsevzetí litoval?

Přemýšlím nad každou nabídkou, která mě aspoň něčím upoutá. Jsou období, kdy je jich více, pak zase méně. Nejdůležitější faktor je načasování. Letos jsem už toho měl dost a ještě mám plno povinností spojených s knížkou. Čeká mě devatenáct autogramiády a besed po celém Slovensku od Košic po Trnavu. Něco takového skloubit s televizními povinnostmi by bylo nemyslitelné.
603314-img-got-talent-prachar-pyco-v1

Takže teď si užíváte spisovatelské období.

Já tomu říkám vrácena energie. Knížku jsem dělal mezi čtyřmi stěnami, občas jsem se setkal s grafikem nebo jinými lidmi, kteří pomáhali, ale jinak jsem dělal všechno jen já – uvařil, nafotil, napsal i mnoho manažerské roboty udělal. A teď mě čekají setkání s lidmi, kteří se chtějí o knize popovídat.

Je to fajn, ale současně trochu únavné, protože chodím sám, sám řídím dlouhé trasy. Ale funguje to i naopak, protože mě to nabíjí energií. Mívám ten pocit – ano, přesně toto je ono! Mluvit s živými lidmi je úplně jiná zpětná vazba, jak číst mail nebo diskuse na internetových fórech. Je to pro mě něco jako brainstorming, co jsem udělal dobře a co špatně.

Už při svém kuchařském debutu jste konstatoval, že dělat knížku sám vyžaduje celého člověka a že jste na výsledný tvar byly velmi náročný …

Ale je to i radost! Já se netváří, že jsem při tom trpěl! Je to dobrovolná činnost, nikdo mě k ní nepřinutil.

Měli jste od začátku ideu, že uděláte více knih s recepty na zdravé jídlo?

Vůbec, s malou dušičku jsem sledoval, jak se uchytí první, zda se alespoň dostanu na nulu, myslím finančně. Nečekal jsem, že to půjde do lepší roviny, že bych mohl uvažovat o pokračování. Po dvou měsících jsem uviděl, že je dost lidí, které mé recepty zajímají, a možná si budu moci dovolit v tom pokračovat. Rozhodl jsem se nabídnout své zajímavé kombinace, které se bez problémů dají uvařit ze Slovenské surovin. Chtěl bych ukázat, že se dá vařit i jinak, nejen jídla tradiční české kuchyně, která je, řekněme si pravdu, přece jen trochu těžká.

Když mediální známý člověk napíše knihu, a při kuchařkách je to ještě citlivější, okamžitě se najde plno kritiků. Setkali jste se i vy s takovým ohlasem?

To mám nejraději, ty ignorantské poznámky – no jasně, další celebrita, co ještě neměla kuchařku! Já s tím bojovat nebudu, protože nemám absolutně potřebu někoho přesvědčovat. Okej, pokud skončím na poličce Celebrity vaří, tak to nechám na lidech, co udělají, když si knihu vezmou do rukou.

Hádám pochopí, že jsem nezačal vařit včera, dělám to dvacet let, od dob, kdy mi ještě nikdo do celebrit nenadával. Myslím si, že pokud něco děláme upřímně a odevzdaně, je to cítit.

773514_import-martin-pyco-rausch-se-nedavno-zhroutil-unavou

Vášeň pro vaření se dá srovnat s tím, že rád moderujete? Nehrozí, že zůstanete jen u hrnců a kuchařských knihách? Nebo vymyslíte televizní pořad o vaření?

Nevím, jestli televizní, spíše internetovou, to je mnohem svobodněji médium a navíc není podmíněno čísly sledovanosti předem určených cílových skupin. Nejsem až takový fatalista, abych dával vaření a moderování na stejnou misku vah. Já jsem vlastně nikdy moderovat nechtěl.

Tak v tom případě jste to dotáhl poměrně daleko …

Můj jediný životní sen o kariéře byl pracovat v rádiu a dělat hudebního redaktora. To se mi podařilo poměrně brzy a trvalo to téměř patnáct let. Dokud jsem neměl pocit, že se změnila doba a soukromé rádio na Slovensku v devadesátých letech je něco úplně jiného než dnes, v době internetu. Ten je mnohem lepší zdroj na vyhledávání hudby. Do moderování jsem se nikdy nehrne ani jsem si ho vysloveně neptal, ono si mě samo nějak našlo. Netvrdím, že to nemám rád, můj osud je už jednou takový – pokaždé mi nějak zamete cestu, po které kráčím, až to vypadá tak, že jsem vychytralý kariérista. Ale mně se věci zkrátka dějí. Takže, sen jsem si už naplnil a vařit jsem chtěl vždycky. I budu celý život, vždyť musím jíst. Pokud se podaří, že by se moje vaření spojilo s nějakým médiem, bylo by fajn.

Většinou jste moderoval tentýž žánr, talentovou soutěž. Neomrzely vás ještě?

Nemám vysoké moderátorské sebevědomí. Ve vaření cítím jistotu, vím přesně, co dělám. Proto se obě knížky jmunují MOJE JÍDLO. Jen co tam dáte slovíčko MOJE, musíte si za tím stoprocentně stát, je to přesně podle vás a nemusíte nikomu dokazovat, proč něco máte rádi právě tak. Je to vaše. Moderování je jiné. Nikdy jsem například netoužil po talkshow, protože nejsem na to vhodný typ a ani bych se v tom dobře necítil. Nevím, jestli bych uměl zpovídat hosty. Mám pocit, že poloha, ve které jsem už několik let, se přece jen mění.

V jakém smyslu?

Díky ČSMT jsem o sobě hodně zjistil. Nejdříve jsem se bál, jestli budu schopen zpracovávat emoce od školkařů až po důchodce, kteří tam chodí. Nakonec jsem zjistil, že právě toto mi otevřelo dveře. Předtím jsem měl zkušenosti s celebritami v Let ‚s Dance a s mladými lidmi v SuperStar.

ČSMT mi jakoby otevřelo dveře a zjistil jsem, že dokážu komunikovat i s jinými účinkujícími. Při rozhovorech není scénář, všechno byla improvizace. Pro mě to znamenalo, že se mohu svobodněji projevovat a kamera je tam jen tak, jakoby mimochodem. Začalo mě to bavit. Nemám tedy nutkání udělat velkou změnu žánru.

Předtím jsem moderoval tři roky pořad o vaření, dokonce jsem režíroval pořad o cestování a nikdo o tom nevěděl. Tvářit se, že lidé budou sledovat něco jen kvůli mně, je sice odvážné, ale neznamená to, že jsem zbabělec, když budu dělat jen to, v čem se cítím doma. Chápu každého, kdo chce něco změnit, já zkrátka zatím tuto potřebu nemám. Cítím se komfortně a těším se z toho, že mě diváci akceptují.